Jdi na obsah Jdi na menu
 


Miloslav Paul *23.7. 1958, Plzeň

 

 

 "K vrcholovému fotbalu je cesta dlouhá, ale krásná!" říká Miloslav Paul.

Miloslav Paul *23.7. 1958, Plzeňfotbal_miloslav_paul_110116_denik-22.jpg

V dalším díle osobností západočeského fotbalu bych rád představil hráče a kapitána tehdejší TJ Škody Plzeň, který působil zéjmena v 80. letech minulého století. Ačkoliv jsem již patřil k čistokrevným klokanům, tohoto výborného středního záložníka jsem velmi vnímal. Technika, přehled, cit pro přihrávku i zakončení, pracovitost, srdcař. Velký ŠKODOVÁK, kterého by určitě měli znát všichni fanoušci Viktorie. Článek vznikl přímo z rozhovoru s panem Paulem. Kdysi, jako kluk,  jsem se ním setkal u jeho rodičů a teď jsem získal kontakt přes mého kolegu v práci. Teď jsme se setkali po letech na fotbale ve Vejprnicích. Miloslav Paul nastoupil v 75 ligových zápase a dal 13 prvoligových gólů.

Kariéra:

SK Slavia Veprnice 1966-1974

TJ Lokomotiva Plzeň 1974-1976

VTJ Hradec Králové 1977-1978

TJ Škoda Plzeň 1979-1990

1.FCKötzting (Německo) 1991-1996

Senco Doubravka 1998-1999

 

Ročník Zápasy Góly Klub
1. československá fotbalová liga 1979/80 27 1 Škoda Plzeň
česká národní fotbalová liga 1980/81 - - Škoda Plzeň
česká národní fotbalová liga 1981/82 23 9 Škoda Plzeň
česká národní fotbalová liga 1982/83 21 3 Škoda Plzeň
česká národní fotbalová liga 1983/84 22 3 Škoda Plzeň
česká národní fotbalová liga 1984/85 20 8 Škoda Plzeň
česká národní fotbalová liga 1985/86 16 4 Škoda Plzeň
1. československá fotbalová liga 1986/87 27 9 Škoda Plzeň
česká národní fotbalová liga 1987/88 21 2 Škoda Plzeň
1. československá fotbalová liga 1988/89 21 3 Škoda Plzeň
česká národní fotbalová liga 1989/90 - - Škoda Plzeň
CELKEM 75 13

1) Pane Paule, jsem moc rád, že jste vyhověl mé prosbě o exkluzivní rozhovor pro naše webové stránky do rubriky Osobnosti západočeského fotbalu, kam určitě patříte! Začal bych tedy od fotbalových krůčků. Kdo vás k fotbalu přivedl, kdy a kam?

 

Na první registrovaný mě přivedl p. Herman z Vejprnic. Našel mě a mé kamarády při každodenním fotbálku na plácku mezi paneláky ve Vejprnicích. Pan Herman byl můj první trenér v žákovském týmu Vejprnic.


2)V dnešním světe dat a sociálních sítí postrádám fotbalové plácky, které určitě pamatujete a byly i za mých mladých fotbalových let plné dětí. ,,Mydlil" se tam fotbal od rána do večera. Jak na tohle vzpomínáte?

 

Trošku mě mrzí, že dnešní mladí kluci už nevyrůstají na plácku na sídlišti, protože tahle moje každodenní činnost dala dobrý základ pro moji kariéru. Poměrně brzy jsem se dostal do výběru okresu, později i kraje. Zde na nás dohlížel trenér Žaloudek a já pomalu zažíval fotbalovou kariéru. Již v deváté třídě jsem přestoupil do Lokomotivy Plzeň, hrál jsem zde dorosteneckou ligu pod vedením legendárního pana trenéra Žaloudka z Nýřan. Bylo to ohromné, dostal jsem se i do reprezentace ČSSR do 18-ti let!!!

lokomotiva-plzen---1.liga-dorostu.trener-zaloudek.jpg

 (Dorost,1.liga - Lokomotiva Plzeň-sedící zleva: Josef Šmíd, Josef Štěpán, Josef Jindřich, Ladislav Kumpa. Stojící zleva: Miloš Paul, Jan Schneider, Karel Schejbal, Jiří Hubáček, Jan Opatrný, Václav Vacek)

 3)Mrzí mě, když vidím kluky s mobilem v ruce místo míče nebo hokejky, přece podmínky pro fotbal, nebo obecně sport u dětí, jsou docela dobré. Jaký je Váš názor na věc?

Je prostě jiná doba, plná nástrah, mobilů, počítačů. Když už se děti zapálí pro trénink, rodiče musí být velmi trpěliví. Nesmí chtít od syna, aby se od šesti let stal hvězdou. 

forman-plass-paul.jpg

 

 

 

 

 

(páni fotbalisti: Forman - Plass - Paul)

 

Jak říkám,k vrcholovému fotbalu je cesta dlouhá, ale krásná. Dnes se uplatní jen ti, co vydrží poctivě makat. Talentů, kteří právě vyrůstaly na pláckách, je málo.

 4)Pan trenér Žaloudek vychoval mnoho dobrých fotbalistů. Očividně měl velký vliv i Vás. Blížila se vojna a vy jste měl narukovat….

 

 Ještě před vojnou jsem strávil dva roky mezi dospělými, od 17 let jsem hrál stabilně Divizi „A“ na Lokomotivě. Narukoval jsem do Prahy, do Dukly. Po týdnu jsem se stěhoval do béčka Dukly, VTJ Hradec Králové, i zde jsem hrál divizi. Dukla byla tenkrát nabitá reprezentanty. Nehoda, Vízek, Gajdůšek, Macela, Viktor.

 5) Za Duklu jste nehrál? Proč?

  V Dukle tenkrát hráli fotbalisté, kteří to „podepsali“, jak se říkávalo. (stali se profesionálními vojáky - pozn. red.). Podepsal to i můj kamarád a spoluhráč z Hradce, Petr Rada, současný trenér Jablonce.(2018)

 

 6) Podepsat vojnu jste nechtěl?

 

Nechtěl jsem být voják a navíc už před vojnou jsem byl tak trochu domluvený se Škodou Plzeň.

 

vtj-hradec-kral.3.yprava-s-holcickou-vpredu-3.zprava-p.rada.jpg

 (M.Paul třetí zprava vzadu, úplně dole třetí zprava P.Rada - vojna VTJ Hradec Králové)

 

 7) Z Dukly, potažmo z Hradce, jste tedy putoval do Škodovky?

 

Ano, ke konci vojny jsem už byl domluvený se Zdeňkem Michálkem na příchodu do Škody Plzeň. Bylo léto 1979 a začala má kariéra ve Škodovce, první rok a hned ligový! První trenér v lize byl pan Svatopluk Pluskal. Kabina ze hemžila velkými jmény v čele s Čalounem, Süssem, Sloupem, Formanem, Barátem. I zde jsem se ale prosadil prakticky od prvního zápasu, a to i s dalšími mladými hráči do základu, třeba s Jardou Šilhavým. Hráli jsme střídavě první a druhou ligu, poznal jsem zde mnoho trenérů a hráčů.

skoda-1979.jpg

 (TJ Škoda Plzeň - 1979, M.Paul zcela nahoře,první zleva)

 

8) Na kterého trenéra a hráče nejraději vzpomínáte? 

 

 V celé mé kariéře mělo na můj fotbalový život vliv plno věcí. V začátcích určitě p. Žaloudek. Zdeněk Michálek mě jako sekretář přivedl do Škodovky, později také trénoval. Dále Svatopluk Pluskal nebo Jiří Rubáš, to byl nesmírně tvrdý a pracovitý trenér, ale i férový chlap. Také Jiří Lopata, který mi umožnil jít hrát po revoluci do Německa. Z hráčů rád vzpomínám na Václava Lavičku z Tlučné. Začínali jsme spolu v žácích a končili v 1. FC Kötzing. Dále Jirka Sloup, Čaloun, Forman, Homola, Kubata, Kovačič.


9)Dobře si pamatuji, jak Škodovka válcovala doma pražské celky. Myslím, že to byla sezóna 1986-87, má milovaná Bohemka prohrála 3:0, Dukla 2:0 a tehdejší suverén ligy Sparta pod vedením trenéra Ježka prohrála 2:0!!! Vy jste utkání rozhodl druhým gólem do Stejskalovy sítě. Jaké to je dát Spartě gól? Ten gól si pamatuji i já!

 

Vždy jsem byl ofenzivně laděný střední záložník a docela se mi i střelecky dařilo. První ligový gól jsem dal paradoxně mému dobrému kamarádovi Vaškovi Lavičkovi. Chytal za RH Cheb, v pátém ligovém zápase v roce 1979. Bylo to první historické derby západních Čech v první lize. Zápas s nádhernou diváckou kulisou, dvacet tisíc lidí!!!

Samozřejmě, dát gól Spartě...na to se nezapomíná. Ani na gól proti Trnavě. Nejdůležitější góly však přišly v druhé lize, které znamenaly návrat mezi ligovou elitu.

skoda-1985-navrat-do-1-ligy.jpg 

 (M.Paul -sedí první zprava)

 

 9) Jaký to byl zápas proti Spartě? Patřil k Vašemu vrcholovému zápasu kariéry? Popřípadě na který zápas rád vzpomínáte a proč?

 

 Zápas se Spartou byl tenkrát samozřejmě velký zážitek, užitečná zkušenost a událost, ale vyloženě nemám zápas, na který bych nejvíce vzpomínal. Byl jsem vždy rád, když jsem byl zdravý a mohl jsem hrát a pomáhat svému týmu, mé Škodovce, kterému jsem dělal několik let s velikou ctí kapitána.

 

10) Byl jste impulizivní kapitán, nebo jste řešil problém spíše diplomaticky?

 

Bylo samozřejmé, že kapitán měl, podobně jako dnes, slovo na hráče jako trenér. Několikrát se stalo, že jsem musel v kabině zvýšit hlas. Ale po tréninku nebo po zápase bylo vše zase OK.

 11) Své srdce jste zasvětil plzeňské Škodovce. Pražská Slavia o Vás měla zájem, ale nakonec jste nešel. Litoval jste toho někdy?

 Možná jsem se mohl posunout i dále, nabídka Slavie Praha přišla v letech 1982-1983, ale zranění a následná operace kolena v té době přestup znemožnila a tak jsem zůstal věrný pouze ŠKODĚ!!!

 

12) Takže kdyby zranění nepřišlo, tak byste šel k sešívaným?

 

Do Slavie bych s největší pravděpodobností šel. Věřil jsem si. Nebýt zranění, tak jsem tehdejšímu sekretáři Slavie, Ivu Lubasovi, kývl. Pak tam odešel místo mně Miroslav Beránek.

 

13) Fotbal byl Vaší hlavní pracovní náplní, ale za minulého režimu výraz "profesionální fotbalista" moc nefrčel. Jak to tedy tenkrát bylo, byli jste profíci?

 

Dalo by se říci, že ano. V zaměstnání jsme byli vedeni jako techničtí úředníci ve Škodovce. Trénink dopoledne, oběd, odpolední trénink. Podobný fotbalový denní režim jako v současnosti. Pro výplatu jsme si zašli jednou za měsíc do Škodovky. Takže asi ano.

 

 14) Zmínil jste se o odchodu do Německa. Tuším, že asi ke konci kariéry.

caloun-drahorad-paul-vajndl-kustod--rajda.jpg

 

Hrál jsem Bavorskou ligu (3.liga) - 1. FC Kötzting, ale v roce 1996 jsem kvůli přetržené achilovce ukončil profesionální kariéru. Pak jsem ještě slavil dvakrát postup se Sencem Doubravka, až do krajského postupu. Definitivní tečku za aktivní hráčskou kariérou jsem udělal v roce 1999.

 (Další legendy Škodovky:p.Čaloun, Drahorád,Paul,Vandl (kustod), Rajda)

 15) Jaký je život bývalého vrcholového fotbalisty  po skončení kariéry?

 Normální, chodím do práce, zajdu na fotbal do Vejprnic a na ligu do Plzně. Velký dík patří rodině. Měla hodně velký vliv na můj fotbalový život, bez rodiny bych se fotbalu nemohl tak dlouho věnovat. A vlastně se pořád věnuji.

16) V jakém smyslu?

 

 Pomáhám s fotbalem ve Vejprnicích a také se společně s Ivanem oceneeni-za-starou-gardu-viktorky.jpgBicanem starám o internacionály Viktorie Plzeň. Také rád s kamarády navštěvuji dnešní ligový fotbal a společně doufáme, že budeme opět slavit titul!

 

 

 

 

 

 

 

(Oceněn za práci v internacionálech Škody - Viktorie Plzeň) 

 

 

 

stara-garda-skodovky-silvestr-2014.jpg

 (Internacionálové Škodovky: Silvestr 2014)

 

 Pane Paule, mnohokrát Vám děkuji za hezké povídání o fotbale a poskytnuté fotografie.

Letos máte kulaté narozeniny, dovolte mi, abych Vám touto cestou za sebe i za celý tým Baník Mantov popřál hodně zdraví, štěstí, spokojenosti a také úspěchů v dalších letech!!! :-)

 

Lukáš Paul (1981), syn (FC Viktoria Plzeň,TJ Jiskra Domažlice,SK Slavia Vejprnice): " Díky tátovi jsem začal hrát fotbal. Do fotbalu mě netlačil, ale když jsem chodil na zápasy Škodovky, chtěl jsem být fotbalistou jako on. Otec byl můj vzor. Rád vzpomínám, když mi napsal omluvenku do školy a já šel s ním na trénink, kde jsem sbíral míče. U nás doma se vše točilo kolem fotbalu. Táta i máma mi věnovali spoustu času, na tréninky i zápasy mi často doprovázeli."

 

  Trošku mě mrzí, když se na některá jména zapomíná, protože o takovém panu "Fotbalistovi", ochotném a sympatickém člověku, bychom vědět měli, zejména mladší fandové Viktorie, a také všichni, kteří s fotbalem začínají, nebo ho již hrají. Berme pana Paula jako vzor píle, srdcařství a oddanosti fotbalu. 

 

                    (reportáž: Luboš Housar, foto soukromý archiv Miloslava Paula.© 2018)

 

Další fotografie:

  

srara-garda-plzen.jpg

 (internacionálové Viktoria Plzeň)

z-kamarady-muzikanty--turbo-fotbalek-bolevec.jpg

 (s kamarády muzikanty z Turba, fotbálek v Bolevci)

v-akci-s-micem-hradec.jpg

 (v akci s míčem)

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář